Dopady klimatické změny vidíme všude kolem sebe. Jedním z nich jsou i vysoké teploty a sucho – ideální podmínky pro požáry. Dokážou si s nimi lesy poradit, nebo současným způsobem hospodaření si zakládáme na problém?
Při současné klimatické krizi je nezbytné, aby byly lesy odolnější proti suchu. Toho jsou schopné především druhově a věkově rozmanité lesy, nikoli smrkové monokultury, které v minulých letech ve velkém podlehly i náletům kůrovce, jemuž se v suchém období také daří.
Jeden ze způsobu těžby kůrovcem napadených stromů jsou holoseče. Lesníci se tím snažili zabránit šíření kůrovce do okolních porostů. Tento způsob není jediný, a zdaleka předaleka ne nejlepší, jak se ke krizi postavit a co je mnohem důležitější, jak jí předcházet. Půda zůstává po holosečné těžbě odhalená, slunce na ní praží a zabíjí život v lesní půdě. Ta postupně ztrácí schopnost zadržovat vodu. Máloco zde tak přežije. Navíc je velký problém takovou plochu znovu zalesnit, ať už přirozeně, nebo uměle.
Vliv holosečí na vznik požárů
Aktuálnější a do budoucna tíživější je vliv holosečí na vznik a šíření požárů v lesích, ke kterým bude pravděpodobně kvůli dopadům klimatické změny – jako je například již zmiňované sucho – docházet častěji. I při požáru v Českém Švýcarsku oheň běžel přes holiny, kde se správa parku snažila zabránit šíření kůrovce, a půda byla odkrytá a vysušená.Odhalená půda je vystavená přímému slunci a velmi rychle zde vymřou půdní mikroorganismy i další rostliny na povrchu, což ji ještě více vysuší. Snížení podílu živých pletiv snižuje i možnost zachytit v půdě vodu, což zvyšuje rizika vzniku požáru i jeho šíření. Vysychá však nejen půda, ale i hořlavý materiál na povrchu, jako je jehličí nebo pařezy a zbytky větví po těžbě, které otevřenému ohni dodají sílu. Takový materiál je na holině běžný, protože k těžbě dochází převážně ve smrkových monokulturách. Požár se lehce může šířit i pod zemí přes kořeny.
Když hoří les
A co když už se lesem šíří požár? Jedním z klíčových faktorů pro šíření požárů je vítr. K tomu nabízí holoseče ideální podmínky, protože zde dochází k intenzivnímu proudění vzduchu. Šíření pomáhá i drobnější a vysušený hořlavý materiál, jako již zmíněné jehličí.
Jak požárům předcházet
Rizikem může být sám člověk. Lesní dělníci na holinách spalují haluziny, turisté zakládají ohýnky nebo odhodí, případně špatně zašlápnou cigaretu. Jiskry i plamínky ohně lehce najdou vysušený materiál. Prvním krokem je nemanipulovat v lese s ohněm v suchém období.
Dlouhodobějším řešením do budoucna jsou odolné, pestré a zdravé lesy a při obnově alespoň část území ponechaná samovolnému vývoji. Příroda nám totiž ukazuje svou sílu nejen v tom jak dokáže ničit představy lidí o jejím fungování, ale také v tom, jak se dokáže dokonale obnovovat. Přesně o to usilujeme v kampani Zachraňme lesy.
Jeden ze způsobu těžby kůrovcem napadených stromů jsou holoseče. Lesníci se tím snažili zabránit šíření kůrovce do okolních porostů. Tento způsob není jediný, a zdaleka předaleka ne nejlepší, jak se ke krizi postavit a co je mnohem důležitější, jak jí předcházet. Půda zůstává po holosečné těžbě odhalená, slunce na ní praží a zabíjí život v lesní půdě. Ta postupně ztrácí schopnost zadržovat vodu. Máloco zde tak přežije. Navíc je velký problém takovou plochu znovu zalesnit, ať už přirozeně, nebo uměle.
Vliv holosečí na vznik požárů
Aktuálnější a do budoucna tíživější je vliv holosečí na vznik a šíření požárů v lesích, ke kterým bude pravděpodobně kvůli dopadům klimatické změny – jako je například již zmiňované sucho – docházet častěji. I při požáru v Českém Švýcarsku oheň běžel přes holiny, kde se správa parku snažila zabránit šíření kůrovce, a půda byla odkrytá a vysušená.Odhalená půda je vystavená přímému slunci a velmi rychle zde vymřou půdní mikroorganismy i další rostliny na povrchu, což ji ještě více vysuší. Snížení podílu živých pletiv snižuje i možnost zachytit v půdě vodu, což zvyšuje rizika vzniku požáru i jeho šíření. Vysychá však nejen půda, ale i hořlavý materiál na povrchu, jako je jehličí nebo pařezy a zbytky větví po těžbě, které otevřenému ohni dodají sílu. Takový materiál je na holině běžný, protože k těžbě dochází převážně ve smrkových monokulturách. Požár se lehce může šířit i pod zemí přes kořeny.
Když hoří les
A co když už se lesem šíří požár? Jedním z klíčových faktorů pro šíření požárů je vítr. K tomu nabízí holoseče ideální podmínky, protože zde dochází k intenzivnímu proudění vzduchu. Šíření pomáhá i drobnější a vysušený hořlavý materiál, jako již zmíněné jehličí.
Jak požárům předcházet
Rizikem může být sám člověk. Lesní dělníci na holinách spalují haluziny, turisté zakládají ohýnky nebo odhodí, případně špatně zašlápnou cigaretu. Jiskry i plamínky ohně lehce najdou vysušený materiál. Prvním krokem je nemanipulovat v lese s ohněm v suchém období.
Dlouhodobějším řešením do budoucna jsou odolné, pestré a zdravé lesy a při obnově alespoň část území ponechaná samovolnému vývoji. Příroda nám totiž ukazuje svou sílu nejen v tom jak dokáže ničit představy lidí o jejím fungování, ale také v tom, jak se dokáže dokonale obnovovat. Přesně o to usilujeme v kampani Zachraňme lesy.
