Jak se rodí nový les na místech, kde ho spolkl požár nebo se lesníci uchýlili k rozsáhlé těžbě? Jak pomoct lesu ke stabilitě, odolnosti a pestrosti? Lesníci mají tři možnosti obnovy. Pojďme se podívat, jaké jsou jejich výhody a nevýhody.
Lesníci mohou nechat pokácet stromy z mnoha důvodů – například v hospodářských lesích těží stromy na prodej podle lesního hospodářského plánu (pak mluvíme o plánované těžbě), aby zabránili šíření kůrovce a jiných tzv. škůdců do okolních lesů nebo při poničení lesů např. bouří (pak mluvíme o nahodilé těžbě), kvůli uvolnění průjezdu techniky nebo kvůli bezpečnosti lidí na turistických stezkách.
Zatímco v chráněných oblastech mohou lesy částečně ponechat samovolnému vývoji, v lesích hospodářských je vyžadováno, aby se les zasadil, pěstoval a pokácel. Způsob kácení může mít různou formu – lesníci mohou využít například clonné seče, výběrný způsob hospodaření, ale i holoseče, kdy vznikají rozsáhlé holé plochy bez jediného stromku (pokud tam náhodou není nějaký statný jedinec, který se nechá jako tzv. výstavek). To má neblahé dopady na půdu a půdní organismy, zadržování vody v krajině i na stabilitu lesa jako celku.
Když už se lesníci pro holoseče rozhodnou – dnes můžeme takové holé kopce a pláně vidět po celé republice jako reakci na kůrovcovou kalamitu, čeká je další těžký úkol: jak les obnovit? Existují tři hlavní způsoby.
Přirozená obnova lesa
I pro obnovu lesů po kalamitní těžbě můžeme využít přirozené obnovy lesů. Například nálety semen z okolních stromů. Najdeme zde přípravné dřeviny, jako jsou břízy, osiky nebo jeřáb, které z pohledu lesníků připravují půdu pro ekonomicky výhodnější stromy, ale zároveň udržují dobré mikroklima pro půdní mikroorganismy, které by v odhalené půdě vymřely.
Takové lesy mohou být v budoucnu pestré, odolné a stabilní, protože se uchytí a přežijí jen ty životaschopné, a to si určuje sama příroda. Lesník je později může ke stabilitě vést vhodným výběrem při těžbě nebo výchově porostů. I proto jsme v kampani Zachraňme lesy při změně novely lesního zákona požadovali, aby měli lesníci po kalamitní těžbě více času nechat obnovu lesa na přírodě. Velkou bariérou pro využívání přirozené obnovy lesa je přemnožená spárkatá zvěř, která většinu semenáčků listnatých dřevin sežere.
Umělá výsadba
Při umělé obnově berou lesníci osud lesa do vlastních rukou. V závislosti na stanovištních a půdních podmínkách rozhodují, jaké druhy dřevin v lese porostou a v jakém zastoupení. Mohou tak pro daný typ stanoviště vybrat druhy stromů, u kterých se domnívají, že jsou vhodné. Vysévají semena nebo sází sazenice a o stromy následně pečují, aby nepodlehly nemocem, škůdcům nebo aby je nesežrala spárkatá zvěř. Semenáčky rostou pod jejich dohledem a v rozestupech, které sami určí, těžba je následně jednodušší a mohou využít i mechanizaci.
Umělá výsadba má však i svoje nevýhody. Některé druhy stromů potřebují zástin mateřského stromu anebo přípravných dřevin, jako je bříza, osika nebo jeřáb, protože odkrytá půda na holině má vysokou teplotu a stromky nesnesou pražící slunce a sucho. Přípravné dřeviny tak půdu doslova připravují na sazeničky stínomilných stromů. Bez nich vznikají často stejnověké a stejnorodé porosty, tzv. monokultury, které snáz podléhají vnějším vlivům, jako je kůrovec, sucho a další projevy klimatické změny. Umělá obnova je také nákladnější než obnova přirozená.
Kombinovaná obnova
Jak název napovídá, lesníci mohou obě varianty obnovy lesa zkombinovat. Místa, kam stromy přirozeně nalétnou z okolních stromů nebo mateřského, doplní o umělou výsadbu na ploše, kam se semínka nedostala nebo se neuchytila.
Zatímco v chráněných oblastech mohou lesy částečně ponechat samovolnému vývoji, v lesích hospodářských je vyžadováno, aby se les zasadil, pěstoval a pokácel. Způsob kácení může mít různou formu – lesníci mohou využít například clonné seče, výběrný způsob hospodaření, ale i holoseče, kdy vznikají rozsáhlé holé plochy bez jediného stromku (pokud tam náhodou není nějaký statný jedinec, který se nechá jako tzv. výstavek). To má neblahé dopady na půdu a půdní organismy, zadržování vody v krajině i na stabilitu lesa jako celku.
Když už se lesníci pro holoseče rozhodnou – dnes můžeme takové holé kopce a pláně vidět po celé republice jako reakci na kůrovcovou kalamitu, čeká je další těžký úkol: jak les obnovit? Existují tři hlavní způsoby.
Přirozená obnova lesa
I pro obnovu lesů po kalamitní těžbě můžeme využít přirozené obnovy lesů. Například nálety semen z okolních stromů. Najdeme zde přípravné dřeviny, jako jsou břízy, osiky nebo jeřáb, které z pohledu lesníků připravují půdu pro ekonomicky výhodnější stromy, ale zároveň udržují dobré mikroklima pro půdní mikroorganismy, které by v odhalené půdě vymřely.
Takové lesy mohou být v budoucnu pestré, odolné a stabilní, protože se uchytí a přežijí jen ty životaschopné, a to si určuje sama příroda. Lesník je později může ke stabilitě vést vhodným výběrem při těžbě nebo výchově porostů. I proto jsme v kampani Zachraňme lesy při změně novely lesního zákona požadovali, aby měli lesníci po kalamitní těžbě více času nechat obnovu lesa na přírodě. Velkou bariérou pro využívání přirozené obnovy lesa je přemnožená spárkatá zvěř, která většinu semenáčků listnatých dřevin sežere.
Fotografie pochází z lesů v Albrechticích. Můžete si přečíst reportáž z Jeseníků z počátků největší kůrovcové kalamity: Maliny a holiny, kam se jen podíváš.
© archiv Hnutí DUHA
Lesy se začínají prakticky okamžitě obnovovat přirozeně i po požárech, kde můžeme sledovat tzv. sukcesní vývoj. Popel má chemické a fyzikální vlastnosti takové, že obnově přírody lesa pomáhá. Je v něm hodně živin a díky tomu třeba takový porost roste rychle. Po vychladnutí půdy sem začnou nalétávat pionýrské dřeviny a les se brzy opět zazelená. To prospívá i různým druhům rostlin. Vidět to můžeme i po požáru u Jetřichovic v Českém Švýcarsku z roku 2006, kde shořelo 25 ha lesa. Příroda si ale s obnovou lesa poměrně rychle poradila, uvedl ředitel Školního lesního podniku Křtiny Tomáš Vrška, který les pravidelně monitoroval, v rozhovoru pro Econews. „Už v druhém roce tam bylo zeleno a dnes, tedy po šestnácti letech, je tam krásný smíšený les. Horší je, že tento aktuální požár ohrožuje infrastrukturu a lidská obydlí,“ dodal.© archiv Hnutí DUHA
Stav lesa po požáru v Českém Švýcarsku. První dvě fotografie jsou z roku 2006 a 2007, třetí fotografie z roku 2016.
© Vilēm Jurek (zdroj)
Přirozeně se může les obnovit i tzv. výmladností, pak hovoříme o výmladkových lesích nebo také pařezinách. Výmladky jsou výhonky nového stromu, které mohou růst z pařezu po pokácení stromu, z kořenů nebo z kmenu. Bývají to většinou habry, lípy, duby, jasany, jilmy, javory, velmi málo i buky, olše a břízy.© Vilēm Jurek (zdroj)
Umělá výsadba
Při umělé obnově berou lesníci osud lesa do vlastních rukou. V závislosti na stanovištních a půdních podmínkách rozhodují, jaké druhy dřevin v lese porostou a v jakém zastoupení. Mohou tak pro daný typ stanoviště vybrat druhy stromů, u kterých se domnívají, že jsou vhodné. Vysévají semena nebo sází sazenice a o stromy následně pečují, aby nepodlehly nemocem, škůdcům nebo aby je nesežrala spárkatá zvěř. Semenáčky rostou pod jejich dohledem a v rozestupech, které sami určí, těžba je následně jednodušší a mohou využít i mechanizaci.
Umělá výsadba má však i svoje nevýhody. Některé druhy stromů potřebují zástin mateřského stromu anebo přípravných dřevin, jako je bříza, osika nebo jeřáb, protože odkrytá půda na holině má vysokou teplotu a stromky nesnesou pražící slunce a sucho. Přípravné dřeviny tak půdu doslova připravují na sazeničky stínomilných stromů. Bez nich vznikají často stejnověké a stejnorodé porosty, tzv. monokultury, které snáz podléhají vnějším vlivům, jako je kůrovec, sucho a další projevy klimatické změny. Umělá obnova je také nákladnější než obnova přirozená.
Kombinovaná obnova
Jak název napovídá, lesníci mohou obě varianty obnovy lesa zkombinovat. Místa, kam stromy přirozeně nalétnou z okolních stromů nebo mateřského, doplní o umělou výsadbu na ploše, kam se semínka nedostala nebo se neuchytila.
