Při každé procházce starou zástavbou, kde se nacházel jablečný sad, si se mnou začala hrát má dětská fantazie. Když stromy kvetly, bavilo mě sledovat jejich listy, jak tančí s každám zavanutím větru jako lesní víly. Ted tam místo sadu stojí dva bytové domy. Cesta k naší babičce do Lobkovic vedla kolem několika vzrostlých topolů černých. Byl to nádherný pohled, však za nimi stával topol kanadský, který svou výškou předčil všechny kolem sebe. Připomínal bájného mořského tvora krakena, který naháněl hrůzu všem námořníkům.Bohužel do města přišel jeden nejmenovaný obchodní řetězec. Netrvalo dlouho a tapoly začaly padat jeden za druhým. Jen pomyslný kraken tam zůstal stát sám, než mu silnější vítr polámal větve. Potom opět zazněly zvuky motorových pil, kterým podlehl i mocný (pomyslný) kraken. Dětská fantazie nezná meze ale to bohužel i lidská bezohlednost k přírodě.Člověka, který má rád přírodu trápí chování lidí, co  radši pokácí vzrostlé zdravé stromy kvůli parkovišti nebo obchodnímu centru. Městská šeď se čím dál více rozšiřuje a vytlačuje vše ostatní kolem. Jako jsou louky, lesy, pole. Tyhle všechny biotopy mizí díky potřebám moderního člověka. Město nebude tolik pestré na život jako les nebo louka. Naší zákonodárci si musí uvědomit, že žijou ve stejném světě jako ostatní lidé a nemohou ho nechat dále ničit. Máme jenom jednu planetu, které si musíme začít vážit, abychom ji dál mohli obývat a obdivovat rozmanitost krás přírody. Přemýšlet jak být s přírodou v symbióze, ne ji drancovat a zničit do posledního stébla trávy. Naštěstí se na světě nachází několik organizací, které se snaží zachránit život, na téhle planetě.