Potřebujeme krásné, pestré a stabilní lesy. Lesy, které odolají suchu i kůrovci. Takové, které budou domovem celým společenstvím zvířat i rostlin. Namísto řešení příčin současné situace, které loni na podzim schválil Parlament, se novelou zákona o myslivosti vracíme zpět k vidině holých kopců bez života.
S novelou zákona o myslivosti si můžeme o obnově krásných lesů plných života nechat jen zdát. Pokud totiž vyroste semenáček listnatého stromu (ať už draze zasazený nebo přirozeně vzrostlý ze semen okolních stromů) v místě, kde je příliš srnek nebo jelenů, bude téměř okamžitě spasen. Stromky, které jsou vysazovány z veřejných peněz za miliardy korun pro umělou obnovu našich lesů, jsou tedy opravdu velmi drahým krmivem.
Abychom mohli mít pestré lesy, o které už tak dlouho usilujeme, mělo by se myslivecké hospodaření odvíjet od stavu ekosystému jednotlivých lesů. Jednoduše, lesy nemají šanci se obnovit tam, kde semenáčky hned někdo okouše. Proto musíme vzít v potaz míru poškození semenáčků, počet mlsných zvířat, a za pomoci lesníků a myslivců mezi nimi nastolit rovnováhu.
Se současnou novelou zákona to na mnoha místech ale možné nebude. Jsou z ní totiž vynechány dvě důležité věci - povinnost zajišťovat chov zvěře tak, aby nedocházelo k poškozování lesních ekosystémů a povinnost posouzení poškození lesů nezávislým subjektem. Na spoustě míst to může způsobit to, že bude mlsných zvířat tolik, že na holině už žádný stromek nevyroste. Obnova pestrých lesů je tedy stále nesplněným snem.
