Osvěžil jsem se v řece a vyplul s kánoí na projížďku, abych přinesl nějaké cunchis a mojarry při rozbřesku domů ke snídani.

Když jsem se vracel s úlovkem, moje paní mě přivítala;  Připravila mi rybu a dala mi mou cuñushcu, zatímco mě ohříval oheň.  Mluvili jsme s mojí paní, mými dětmi, dokud naše konverzace neskončila.  Pak šla na farmu a já, se svým synem, do hor.  Když jsem procházel horami, učil jsem svého syna, jaká je příroda, naše historie, učení moudrosti našich předků. Když jsme ulovili maso v horách, vrátili jsme se spokojeni domů. Moje paní nás přijala šťastná, čerstvě vykoupaná a učesaná se svou novou motýlí sponou. Jedli jsme, dokud jsme nebyli nasyceni.

Když jsem chtěl, tak jsem odpočíval, když ne, navštívil jsem  sousedy, kde jsme společně dělali různé řemeslné práce. Pak přišli moji příbuzní a popíjeli jsme masato, vyprávěli jsme vtipy a historky, smáli se a tančili celou noc.

Nyní s ekonomickým rozvojem se věci mění. Brzo ráno musíme do práce. Pěstujeme rýži až do západu slunce a vracíme se domů s prázdnou. Paní mě očekává s ustaranou tváří a s nepřítomným výrazem mi dá talíř yuci se solí. Sotva mluvíme. Můj syn chodí do školy, aby ho naučili věci o Limě. Po sklizni se vedou tisíce hádek a bojů, kvůli mizerně zaplacené práci. Všechno jde pro řidiče kamionů a pro obchodníky.

Málokdy přinesu domů nějaké konzervy tuňáka, nebo nudle. Nejhorší je, že s tímto typem zemědělství, ničí lokální krajinu a brzy už nám nezbude vůbec nic. Vidím některé své krajany a sousedy, jak prohledávají skládky odpadků v Limě, aby měli co jíst.

Když jsem byl v Bogotě, zajímal jsem se, jaký je život milionářů. Řekli mi, že milionáři mají svůj dům izolovaný uprostřed krásné krajiny.  Ráno se probudí, aby se kochali krajinou a koupali se ve svém bazénu. Když přichází ke stolu, snídaně je již podávána, a protože nikam nespěchají, mluví s rozvahou se svou ženou a dětmi.  Děti chodí do vybrané školy, kde jsou učeny podle libosti otce.  Muž se prochází po svém statku a loví ptáky nebo chytá ryby.  Po návratu, najde stůl na kterém je bohatý oběd.  Spí po jídle nebo se věnuje malbě nebo malířským zábavám nebo podobným věcem. Pak jde za kamarády, aby si dali pár drinků, a  pokud chtějí, tančí a baví se, dokud se jím to líbí.

Pak se ptám sám sebe: "Kvůli tomu jsme se všemi svými krajany skončili na skládkách odpadků, aby jeden nebo dva milionáři mohli žít život, který jsme předtím žili my? Je tohle ten dobrý život, který slibuje rozvoj? “

Andrés Nuningo je domorodec, který pracuje pro společnost Huambisa.  Byl předsedou rady Aguaruna Huambisa a starostou Rio Santiago v peruánské Amazonii.  Na jedné ze svých výletů do Limy fotografoval lidi, kteří žijí na skládkách odpadků. S těmito fotografiemi varoval své krajany před západní myšlenkou rozvoje.

Přeložil: SIDONIOTE